17.1. a 18. 1. Přelet k protinožcům

Chtěli jsme být na letišti v Dubaji včas, abychom vzhledem k jeho velikosti nezabloudili a vše šlo hladce. Nakonec to nebylo hrozné a zvládli jsme to. Snídaně na hotelu byla jak jinak než ohromná. Obrovský švédský stůl, plno jídla. Autobus nás odvezl na správný terminál a zjistili jsme, že letíme přes Melbourne. Vedle mě seděli angličani, takže jsme prohodili i pár slov. Let do Melbourn byl dlouhý jako Lovosice a nekonečný. Měli jsme místa v prostřední řadě. Spali jsme poze trochu, takže jsme shlédli několik filmů. V Melbourn jsme museli vystoupit, znovu projít rentgenem a počkat až bude letadlo znovu připravené. Na letišti byl klid a hrálo tam piano úplně samo. Do Aucklandu jsme doletěli na čas. Museli jsme už v letadle vyplnit kartu ohledně bezpečnostních předpisů před vstupem na Zéland. Problém nám dělaly sušenky, zda je vyhodit nebo ne, ale nakonec jsme prošli kontrolou bez problémů. Museli jsme je ale přiznat. Batohy nám očuchával pejsek. Nejprve ale na pase můj batoh vůbec nebyl. Jirka se šel podívat dopředu na lidi ve frontě na kontrolu a našel můj batoh u lidí, kteří se spletli ( uf..). Na nástěnce v příletové hale jsme našli číslo našeho hotelu a po zavolání pro nás přijeli a odvezli nás na hotel. Trochu jsme se prošli, ale v 19 hodin jsme spali jako zabití.