23.1. Hocker valley
V noci jsme mrzli. Ráno musela kontrola škrábat led na předním skle, aby viděla na náš lísteček o zaplacení. Modrá obloha, slunce ještě za kopcem. Čekáme, až vyleze a začne hřát. Kopec je vysoký, čekáme dlouho a to se nám později vymstilo. Po snídani jsme vyrazili do Hocker valley. Už z kempu byla vidět špička Mount Cooku ozářená sluncem. Údolí se kroutilo a cesta vedla přes dva pěkné provazové mosty. Když jsme vyšli ze zatáčky, ovjevil se před námi mohutný Mount Cook od poloviny nahoru zahalený v mracích (do prdele,měli jsme vyjít dříve). Došli jsme až k jezeru plnému ker, ulomených z Hockerova ledovce. Posadili se u jezera a hypnotizovali mraky, aby šli clonit někam jinam. Občas vykoukla špička a zase zmizela. Pojedli jsme a nakonec byly naše prosby vyslyšeny a Mount Cook se ukázal v celé mohutnosti a kráse. K večeři jsme měli bramborovou omeletu s lančmítem. Mňam mňam.
Ahoj, to jste měli štěstí, my jsme ho bohužel neviděli :-( Máte moc krásné fotky, dědo, ty jsi lepší a lepší :-) A jak babička zvládá provazové mosty? Já byla po Zélandu s těmito mosty úplně v pohodě, je to velký trénink. Ještě Vám napíšu mail. Zatím ahoj. Jana
OdpovědětVymazatAhoj oba, sleduji a žasnu, jak Vám to jde. Unás vše v pořádku, zima je zatím proměnlivá, prší, sněží, teploty kolem O. Zdraví rodiče
OdpovědětVymazat