22.1. Hurá k Mount Cook

Vyspali jsme se božsky pod kouzelnou dekou, která hřeje jako kamínka (dostali jsme od Wickidů zdarma). Udělali jsme ordunk v našich věcech, aby vše potřebné bylo rychle k nalezení a nepotřebné aby nepřekáželo. Dostali jsme jedno pozvání na kafe a jedno pozvání do kiwi rodiny od osadníků. Obojí jsme však zdvořile odmítli, protože se udělalo hezky a ujížděli jsme k Mount Cooku. Cestou však začalo pršet, ale při našem příjezdu do White horse DOC campu přestalo pršet , začalo hřát sluníčko a tak jsme urychleně se svačinou na zádech a hůlkami v ruce vyrazily na první výlet a to na Mulller hut. Zapomněl jsem se podívat do mapy na výškový rozdíl (1100m). Brzy jsme zjistili, že to není snadný výlet, ale navíc stále po schodoch (asi Vlado Miler hut), které navíc jsou v horní části v rekonstrukci. Cestou jsem mnohokrát fotil zasněžený a nádherně osvětlený Mount Cook.  Naštěstí se skoro v polovině zkazilo počasí padali malé kroupy) tak jsme to otočili. Zašli jsme ještě za deště na vyhlídku Kea point a tam jsem zjistil podle obrázku panoramatu, že ten majestátní kopec není Mount Cook, že ten je kus dál a byl celý den v mlze. Snad se nám zítra ukáže. Zajeli jsme do vesničky Mount Cook do infocentra, co je tam to muzeum, které se Šárce tak líbilo. Večeři jsme si uvařili v šeltru, protože opět prší a je zima.