19.2. Jumbo Hut

Ráno jsme vstali brzy a odjeli do Holdsworth kempu a nabalili jídlo na dva dny (které Ivanka včera večer šikovně připravila), spacáky a oblečení do deště. To jsme ještě netušili, jak moc to poslední budeme potřebovat. Šli jsme prvních asi 6,5 km k prvnímu hutu celkem po rovince a Ivanka natěšená šlapala jako o závod. Čas jsme měli o půl hodiny kratší, než udávají směrovníky. Tam jsme dali svačinku. Začalo pršet. To nám to pěně vyšlo, že jsme sem došli včas, pochvalovali jsme si. Než jsme dojedli, bylo po dešti a mohli jsme vyrazit na velmi prudkou část k Jumbo hutu, převýšení 750 m na 2 km cesty. Bylo to hlavně šplhání po kořenech a kamenech. Začalo drobně pršet. Lezli jsme však dál. Snad přestane. Nepřestalo. Ivanka začala nadávat, ale lezla dál. Nemohli jsme si však vzít nepromokavé oblečení, protože by nám bylo horko. Stékala mi směs deště a potu do očí. Když jsme nastoupali asi 500m, začalo pršet víc. Ivanka začala nadávat také víc. Co jsme si to vymysleli za blbý výlet. Ale přece to nevzdáme, když je to blíž nahoru než dolů. No nakonec jsme to dolezli. Ale byla to fuška. V hutu žádný jiný blázen nebyl. Alespoň to bude romantická noc, tak sami dva přes noc uprostřed hor. Naštípal jsem připravené dříví a zatopil v kamnech. Brzy bylo v chatě příjemně. Převlékli jsme se do suchého a dali sušit to mokré. Najedli jsme se a zjistili jsme, že jsme tu dost brzy a do večera je poměrně dlouho. Co budeme dělat celou tu dobu? V hutu byly karty a tak jsme dali „prší“ a venku také prší. Kdyby přestalo, tak by byl čas se ještě dnes vrátit do auta. Ale prší. Když čas pokročil a na návrat již pozdě, chtěl jsem vyplnit datum na lístcích k přespání, ale zapoměli jsme propisovačku a v hutu žádná nebyla. Byl tam ale hřebík a tím to šlo celkem čitelně vyrýt. Vhodil jsem útržky do příslušného boxu na stěně a kostky byly vrženy. Dali jsme tedy hádací hry na slova, která si myslím, na dvacet otázek (podstatná jména) a žouželení (slovesa). Když tu se ozvalo dupání a na verandě se objevil další blázen. Romantika je sice trochu fuč, ale třeba si popovídáme. Nepopovídali. Ten příchozí byl trochu zvláštní a kromě odpovědi na otázku odkud jde, že zezdola, nic neřekl a zalezl do spacáku. Já jsem ohřál vodu a nalil do PET lahví. Ty jsme strčili do fusekle a dali do spacáků. Záhy jsme tam zalezli také. Tehdy vylezl příchozí a začal si kuchtit večeři. My jsme dělali, že spíme, i když jsme dlouho nemohli usnout, ač jsme byli utahaní.