Ráno jsme vstali brzy a zkontrolovali oblohu. Vypadá to nadějně. Není sice vymetená, ale je

oblačno a neprší. Vyrážíme tedy na Powell hut (jak  před dvěma lety napsal vtipně David ve svém deníku: „Na povel na Powell“). Jdeme svižně a i s kocháním a focením na  Rocky View jme v Mountain shelter za 2 hodiny místo předepsaných 2,5. Trochu na tom má zásluhu jeden starší pán (my jsme říkali „ten dědek“), který se s námi dal do řeči u Rocky View. Šel před námi a povídal o zdejších horách a hutech a ukazoval, kde co je. Ale šel pomalu a tak jme ho předešli. On ale také přidal. My jsme také přidali a svlékali teplejší části oděvu za pochodu, aby nás nedošel. Časem jsme ho setřásli, ale u Mountain shelter nás zase dohnal. Tam jsme posvačili a vyslechli si od něj další přednášku. On už pak šel dolů a my nahoru. Zprvu to stoupalo sice trochu prudce, ale po pečlivě upravené cestičce. Později bylo hůř. Již to nebylo upravené a lezlo se po kořenech jako po schodech. Pak přišly skály jako na Avalanch Peak. Pravidelně jsem hlásil naší výšku a kolik nám zbývá nastoupat k Powell hutu. Ještě jsem se nezmínil, že jsem k tomuto účelu zavedl moji speciální výškovou míru, a to jednu Eifelku (300m). Říkám třeba: „už jsme vylezli dvě a půl Eifelky a zbývá tři čtvrtě Eifelky. No a když dnes zbývalo už jen malý kousek Eifelky, tedy asi 20 m do výšky a asi 80 m do dálky, tak se Ivanka na jedné skále zasekla, že se bojí a že dál neleze. Nic nedala na to, že už je to jen kousek a že to není nebezpečné. Šel jsem tedy k hutu sám a vyfotil ho, abych měl důkaz, že to není daleko. Ale když jsem se vrátil, měla už Ivanka na kolenou „klesací návleky“ a že chce dolů. Takže Powell hut jsem dobyl jen já. Nebezpečné to míso určitě nebylo, protože to bych se bál sám a Ivanku nenutil. V každém případě dnes Ivanka zvládne mnohem víc, než před několika lety. Chtěli jsme si dát oběd (bramborový salát) a tu Ivanka zaklela a povídá, že zapomněla vzít lžičky, a že to sníme až v kempu. A tak to tedy ne. Našel jsem dva kamínky, které měly alespoň jednu stranu plochou, umyl je vodou z PET láhve a salát jsme snědli. Cestou zpátky jsme potkali dvě Češky, které si tady na brigádě sbíráním borůvek vydělali na staré auto a teď tady cestují a dělají treky. Byli velice milé a zvedli nám náladu po ne zcela pokořeném Powell hutu. Odpoledne jsme nakoupili jídlo v Mastretonu a vyrazili k západnímu pobřeží. Zastavili v malém kempu před Palmersonem, protože už bylo dost hodin a my nutně potřebovali vyprat. Teď pereme druhou pračku.

P.S. Přidal jsem fotky do minulých příspěvků