7.2. Arthur’s Pass

Ráno jsme vstávali na budíka. Ivanka tentokrát dobře věštila, že mraky, které vidíme z okének bylibusíku, se brzy rozplynou a rychle připravila snídani, abychom byli v 8 v DOC infocentru. V 8:05 jsme se nahlásili na Avalanche  Peak trekem  nahoru (1100m převýšení) a Scoth trekem dolu. Za krásného počasí jsme stoupali strašně prudkou pěšinkou nahoru. Museli jsme šplhat po skalních úsecích jako horolezci. Protože to ale bylo v hustém lese, tak nebyla závrať, ale ani výhledy, jen občas skulinkou mezi stromy. Nastoupali jsme takto 600m, než jsme vylezli z lesa. Pak se nám ale otevřely nádherné výhledy. Vylezli jsme ještě dalších 100m ale odtud vedla cestička na samé hraně ostrého srázu do hlubokého údolí a přišla závrať. Ani sráz nebudil příliš důvěru, že se neutrhne. Tak jsme to vzdali. Najedli jsme se a tou samou strastiplnou cestou se vrátili k autu. Viděli jsme jít paní se dvěma zmrzlinami a šli jsme tedy směrem, odkud přišla a dali jsme si taky. Koupili jsme také chleba. Přiletěl tam papoušek Kea a tak jsme ho šli vyfotit a mezitím nám druhý drzoun nakloval nehlídaný chleba. Raději jsme ty tři naklovnuté krajíčky vyhodili.  Na fotce je spolupachatel, který odváděl pozornost. Protože zbyl čas, jeli jsme Arhur’s Passem dál směrem na Chritchurch na trečík vzdálený asi 44km. Cestou mě došlo, že to je dost daleko a chtěl jsem to otočit. Ale bylo mi líto již ujetých kilometrů a tak jsme jeli dál. Nakonec jsme nelitovali, protože jsme jeli tak nádherným údolím, že to stálo zato. Skončili jsme ve stejném kempu Klondajk jako včera, takže jsme opět bez signálu. K večeři jsme měli výborný biftek s bramborami a zeleninovým salátem.