Ráno jsme si čaj nevařili, protože bylo vidět Tarnaki, i když ne úplně. Stále přes něj přecházeli mraky a my jsme nevěděli, jestli se to zlepší nebo zhorší a tak jsme raději pospíchali nahoru. Cestou už jsem několikrát zastavil a udělal několik fotek. U infocentra jsme byli už o půl osmé a otírali až v osm. Počkali jsme si tedy a pak zakoupili mapku. Předpověď počasí byla oblačnost a velký vítr. Naplánovali jsme si kolečko: začátek Holly Hut Track, pak vrstevnicí k Tahurangi Lodge a zpátky k autu. Došli jsme na konec lesa a vylezli na hřeben. Tam nás nemile přivítal silný vítr a mrak. Byli jsme opatrní a vrátili se k autu a zkusili dojít k Tahurangi Lodge z druhé strany. Šli jsme po široké a bezpečné cestě, ale když jsme došli na hřeben, byl Tahurangi Lodge schovaný v mraku. Rozmýšleli jsme návrat k autu kolem Maketawa Hutu a než jsme se rozmysleli, mrak odplul a tak jsme pokračovali nahoru. Tam jsme dali oběd a vraceli se zpátky. Tentokrát jsme šli kolem Maketawa Hutu. Věděli jsme sice, že to bude trochu delší a odhadoval jsem, že klesneme pod úroveň našeho auta a že budeme muset potom zase trochu stoupat, ale nevěděl jsem kolik. Zprvu šla cestička po hřebeni dolů a bylo to tam velmi hezké. Cestu lemoval nízký porost, takže nebránil v rozhledu na okolní panoráma a Ivanka si pochvalovala, že nemá závrať, protože to bylo přirozené zábradlí.
Potom jsme ale vešli do lesa a zase jsme lezli po kořenech a cesta se zdála nekonečná. Mezi námi a autem byla hluboká rokle, do které jsme museli sestoupit a zase vyšplhat nahoru. Místy byly dřevěné schody tak prudké, že to byly spíš žebříky. A to samé na druhé straně rokle zase nahoru. A když jsme šli chvilku po rovině a vypadalo to, že budeme brzy u auta, byla tam rokle další. A zase žebříky. Nakonec jsme k autu došli dost utahaní. Celkem jsme za celý den nastoupali víc než 4 Eifelky, tedy skoro tolik, jako kdybychom lezli až na vrchol, což jsme si v dnešním nejistém počasí nedovolili. Nasedli jsme a rozjeli se k národnímu parku Tongarino. Když jsme odbočili z pobřežní silnice, čekala nás úzká silnička, která po pár kilometrech už ani nebyla asfaltová, ale šotolinová. No hrůza. Jeli jsme po šotolině nějakých 45 km. Bylo to tam sice hezké, ale nekonečné. Nakonec jsme ani nedojeli do naplánovaného kempu, ale usídlili jsme se asi 50 km před cílem. Zítra to dojedeme.
Asi dobře, že jste nešli nahoru, tam by vás to sfouklo. Ten výšlap, co jste udělali byl určitě taky pěkný a určitě i stejně náročný. Co máte v plánu v Tongariru? Zkusíte 3 denní Nothern Circuit okolo Ngauruhoe? Jestli už máte ťapání dost, tak určitě bude stačit jednodenní Tongrariro Crossing (s fakultativní odbočkou na vrchol Ngauruhoe ;-))
OdpovědětVymazat