20.2. Návrat z Jumbo hutu

Ráno bylo zataženo, ale na východě prosvítalo sluníčko. Třeba bude hezky a uděláme celý trek přes Mt. Jumbo a Mt. Holdswoth. Neudělalo se hezky a tak jsme to vzdali a začali sestupovat tím krpálem dolů. Slezli jsme asi 70 výškových metrů, když jsme viděli mezi stomy svítit sluníčko. Není to škoda, slést dolů, když bude asi hezky? Chvíli jsme rozvažovali a pak se vydali zpátky k Jumbo hutu a kolem něj nahoru na Mt. Jumbo. Když jsme byli asi 120 m výškově nad Jumbo hutem. Začal jsem vyndávat foťák, že si ten hut vyfotím z hora. Nevyfotil. Čáry máry fuk a hut nebyl vidět. Přišel mrak a schoval ho. Kdybych začal s focením o pár vteřin dříve, mohl jsem mít dvě fotky focené s odstupem 3 vteřiny, jednu s hutem a druhou bez hutu. Bez té první ale neměla ta druhá význam. Mrak přišel až k nám a začalo pršet a bylo vidět tak na 10m. Otočili jsme to a opět kolem Jumbo hutu jsme zklamaně sestupovali do údolí. Tentokráte jsme se navlékli do nepromokavých bund a kalhot.  Nebyla to příjemná cesta. Les je sice tady kouzelný. Stromy jsou porostlé mechem a jako pohádkové, ale kKořeny klouzaly a stupně byly občas tak vysoké, že jsme lezli čelem ke svahu. Stále pršelo. Nakonec přestalo pršet, ale bylo to namáhavé a nekonečné. Když jsme se konečně dostali na rovinku, byli jsme celí šťastní. Ale po té námaze se nám pak zdála nekonečná i ta rovinka. Teď jsme v kempu a svítí sluníčko. Rozhodli jsme se dát počasí ještě jednu šanci i když si z nás dneska vyloženě dělalo srandu. Zkusíme, když bude hezky, jít trek z druhé strany, vylézt kousek nad Powell hut a zase zpátky. Když bude ošklivě, pojedeme dál.