26.2. Tongarino Crossing
To jsme dobře udělali, že jsme si včera zaplatili ten autobus. Ivanka sise moc nespala, protože se bála, že část treku, která vede po hřebenu, bude nad její odvahu a závrať. Viděla totiž trek vyznačený na plastickém modelu sopek v infocentru. Ráno bylo bez mráčku a já jsem jí slíbil za statečnost za odměnu koupel ve spa bazénku, který mají ve zdejším hotelu a tak jsme nasedli do autobusu a odjeli na start. Tam jsme dostali přednášku o bezpečnosti a zapsali se na seznam účastníků, aby věděli, že se vrátili všichni. Ivanka se ještě zeptala, zda není na cestě nebezpečný úsek, protože trpí závratí. Velice sympatický průvodce jí sdělil, že je úzký hřeben na cestě kolem červeného kráteru, ale když jí povedu za ruku, že to bude v pohodě.
Pokud to nezvládne, tak se můžeme vrátit a zavolat jim a pochopitelně že za peníze, nás odvezou. Ale že věří, že se setkáme v cíli. Začali jsme stoupat nahoru po úbočí mohutné sopky Ngauruhoe kolem odbočky na její vrcholek, kterou nám doporučil v komentáři David. Tam jsme pochopitelně nelezli. Je to vysoko a průvodce nás upozornil, že tam mají ročně několik úrazů kamenem, který shodil někdo výš. Proto se mají ti, co polezou nahoru, dívat nad sebe, jestli na ně nepadá kámen a naopak pokud možno neshazovat kameny na ty pod nimi. Šplhali jsme se dál a oba se obávali nebezpečného hřebenu. Vylezli jsme až do nejvyššího místa, tj. 1900m a já jsem řekl, že tady je asi to místo. K mé úlevě řekla Ivanka, že to není tak hrozné a že to čekala horší. Tím jsme se uklidnili, uvolnili a mohli vychutnat tu nejkrásnější část treku, a to červený kráter a smaragdová jezírka. 
Však uvidíte na fotkách, až bude konečně zase rychlejší internet a budu je moci přidat. Šli jsme ještě obrovským centrálním kráterem, který zbyl po kdysi velké sopce Tongarino, kolem velkého jezera a pak nekonečnou klikatou cestou na parkoviště, kde na nás čekal autobus. Odvezl nás ke kempu, a jak jsem slíbil, šli jsme si zrelaxovat do bazénku.
To jsme dobře udělali, že jsme si včera zaplatili ten autobus. Ivanka sise moc nespala, protože se bála, že část treku, která vede po hřebenu, bude nad její odvahu a závrať. Viděla totiž trek vyznačený na plastickém modelu sopek v infocentru. Ráno bylo bez mráčku a já jsem jí slíbil za statečnost za odměnu koupel ve spa bazénku, který mají ve zdejším hotelu a tak jsme nasedli do autobusu a odjeli na start. Tam jsme dostali přednášku o bezpečnosti a zapsali se na seznam účastníků, aby věděli, že se vrátili všichni. Ivanka se ještě zeptala, zda není na cestě nebezpečný úsek, protože trpí závratí. Velice sympatický průvodce jí sdělil, že je úzký hřeben na cestě kolem červeného kráteru, ale když jí povedu za ruku, že to bude v pohodě.
Pokud to nezvládne, tak se můžeme vrátit a zavolat jim a pochopitelně že za peníze, nás odvezou. Ale že věří, že se setkáme v cíli. Začali jsme stoupat nahoru po úbočí mohutné sopky Ngauruhoe kolem odbočky na její vrcholek, kterou nám doporučil v komentáři David. Tam jsme pochopitelně nelezli. Je to vysoko a průvodce nás upozornil, že tam mají ročně několik úrazů kamenem, který shodil někdo výš. Proto se mají ti, co polezou nahoru, dívat nad sebe, jestli na ně nepadá kámen a naopak pokud možno neshazovat kameny na ty pod nimi. Šplhali jsme se dál a oba se obávali nebezpečného hřebenu. Vylezli jsme až do nejvyššího místa, tj. 1900m a já jsem řekl, že tady je asi to místo. K mé úlevě řekla Ivanka, že to není tak hrozné a že to čekala horší. Tím jsme se uklidnili, uvolnili a mohli vychutnat tu nejkrásnější část treku, a to červený kráter a smaragdová jezírka. 
Však uvidíte na fotkách, až bude konečně zase rychlejší internet a budu je moci přidat. Šli jsme ještě obrovským centrálním kráterem, který zbyl po kdysi velké sopce Tongarino, kolem velkého jezera a pak nekonečnou klikatou cestou na parkoviště, kde na nás čekal autobus. Odvezl nás ke kempu, a jak jsem slíbil, šli jsme si zrelaxovat do bazénku.
Je to nádherný trek, už se těším na Vaše fotky. Nám nahoře stračně fičelo, že jsme měli strach, aby nás to neodfkouklo. Měla jsem docela problém jít dopředu. A samozřejmě to musel Patrik vše dokonale a hlavně důkladně zdokumentovat :-)Maminka už vypadá dost unaveně, tak doufám, že budete odpočívat, abyste to neodstonali!!!!!!!!!! Naložte se pár dnů do té báječně teplé vody a relaxujte. Oblast Rotorura je pro mě na Zélandu úplně nejlepší! Moc zdraví Jana a stále puntíkatý Lukášek :-)
OdpovědětVymazat