28.2. Wairaket Terraces, Moon Crater, Hiden Valey

  Při snídani nám ještě svítilo sluníčko. Vydali jsme se k Wairaket Terraces, kde nás už včera nepustili dovnitř. U pokladny přišla první rána. Vstupné od Davidovi návštěvy zdvojnásobili. Věděli jsme sice z Davidova deníku, že se tam dá vlézt zadem, ale v celém areálu nebyl nikdo a tak by asi bylo divné, že se tam někdo prochází, když neprodali ani lístek. Tak jsem zaplatil. Za ty peníze toho k vidění bylo dost málo a navíc už nesvítilo sluníčko a páry nad jezírky bylo tolik, že jen když trochu zafoukalo, tak bylo něco vidět. Šli jsme až dozadu, kam se podle letáčku už nesmí, ale na cestičce žádná cedule nebyla. Tam bylo jezírko, kde si koupali nohy dva turisti. Přidali jsme se. Zajímavé je, že z nehlídané strany až k pokladně není žádná cedule o zákazu vstupu, takže když tam vlezete bez placení, tak můžete dělat blbého,že jste tam zabloudili. Pak jsme jeli k Moon Crater a zase jsme zaplatili, a zase nic moc. Spousta čmoudíků, které stoupají z podzemí. Celkem asi hodinová procházka. Najedli jsme se a začalo pršet. Jeli jsme tedu do AC bazénu.

Tam to sice bylo za lacino, pro seniory 4 dolary, ale byla tam jen obyčejná chlorovaná voda. Ivanka ze zeptala, jak to je s private pools, a ty byly za 20. Paní pokladní řekla, že se můžeme nejdřív podívat, jak to tam vypadá. Byli tam jen čtyři nebo pět záchranářů, keří se evidentně nudili a hráli by na nás přesilovku. To nás odradilo a jeli jsme nakupovat. Ivanka objevila v mapě Hiden Valey. Jeli jsme tam a i když již trochu pršelo, zaplatili jsme docela dost, ale konečně něco hodně hezkého a zajímavého. Přiložené fotky jsou odsaď. Hiden Valey je česky „schované údolí“.

Je opravdu schované a dostanete se tam jen lodí. Nechali jsme se převést na druhý břeh tam je lávové pole pokryté různými útvary, vytvořeními horkou minerální vodou. Je tam gejzír, který prý stříká do výšky až 8 metrů, ale zcela nepravidelně. Někdy stříká hodinu, někdy i celý den. Ale dnes neměl náladu. Krásu schovaného údolí posuďte na fotkách. Potom jsme za neustálého deště jeli směr Vai-O-Tapu a hledali nějaký kemp. Stále žádný v dohledu. Už jsme projeli kolem Vai-O-Tapua stále nic. Nakonec jsme dojeli až do Rotoruy. V kempu jsem poprosil a místo blízko toalet a kuchyně, protože stále hodně prší. Bylo nám vyhověno a máme to kousek do kuchyně, na toalety i do termálního bazénku. Tam jsme strávili asi hodinu hovorem s velmi milými Australany a vůbec nám nevadilo, že máme vodu i zeshora.