Počasí konečně je slunečné. Už máme dost městského hluku a navíc nám nad hlavami létá velký a hlučný vrtulník. Prcháme tedy do městských parků. Jdeme přes univerzitu a já si představuji, že tady asi chodil Patrik před pěti lety na kurzy angličtiny. Přišli jsme k botanickým zahradám, ale konstatovali jsme, že v Oamaru měli hezčí. Došli jsme k muzeu války. Venku bylo napsáno, že pro Aucklanďany je zdarma, od ostatních ale ocení dar 10 dolarů. Uvnitř ale žádná dobrovolnost nebyla. Rovnou nás směrovali k pokladně pro lístky. My jsme se tedy nasměrovali zase ven a vrátili se zpátky do hotelu dojíst zbytky zásob jídla. Nasyceni jsme se vydali do přístavu, kde stále ještě pokračuje program u příležitosti Volvo Ocean Race program. Před hlavním podiem dali, když neprší, takové ty vaky s kuličkovým polystyrénem, ve kterém se usadíte jako v křesle.
Barový pult, sochařská výzdoba, židličky i skleničky. V ceně vstupného je jeden drink. Dali jsme si oba koktejl Husky a vybrali si dobře, moc nám chutnal. Po vypití jsme skleničky rozbili a šli se zase ohřát ven. Dali jsme si napůl pizzu a šli na Sky Tower, poslední nesplněný bod na Zélandu. Konstatovali jsme, že náš hotel je nejošklivější stavba ve městě a že vypadá jako vyřazený chladič z auta, nebo tak nějak. Byli jsme tam až do tmy, abych ještě vyfotil Auckland v noci z výšky, a pak do hotelu na poslední zélandskou noc.
Další kapitoly možná budou mít zpoždění, protože nevím, jak to bude s internetem v Malajsii.
Tak to pěkně rychle uteklo a Zéland máte za sebou! Doufám, že vás Tioman nezklame jako nás a užijete si konečně sluníčka, moře, šnorchlování, levného jídla a výborných ovocných koktejlů a přijedete opálení :-) Držím palečky ať klapne transport na ostrov. Zdravím z ospalých Krkonoš. Šárka.
OdpovědětVymazat