15.3. Singapur
Letěli jsme s přestupem v Brisbane v Austrálii. Když už jsme měli australské vizum (získané zdarma přes internet), tak jsme prošli pasovou kontrolou a vylezli ven před letiště. Byla noc a město svítilo v dálce. Prošli jsme se po cestičce mezi stromy, vyfotili se spolu samospouští, protože kdo ví, jestli sem ještě někdy zavítáme. Pak jsme se znova odbavili a šli se natáhnout na gauče, které tu mají pro čekající a které byly tak dlouho před odletem liduprázdné. V letadle jsme mněli pro sebe tři sedadla, z okénka byl pohled na obří motor Boeingu 777, ale stejně byla noc. Ráno nás přivítal Singapur oblačným počasím a teplem. Trochu jako v prádelně. Na letišti jsem zjistil, že na papírku s rezervací, který jsem si vytisknul, není adresa. V informacích jsme nafasovali mapky města a zeptali se na polohu hotelu Park View. Okamžitě nám ho zakroužkovala na mapě. Protože jsme ale měli čtyři batohy, rozhodli jsme se pro taxi.
Před letiště vždy je vpuštěn vždy jen jeden, když přijde zákazník. Na nás vyšlo nějaké přiblblo špatně mluvící anglicky a když jsme řekli, že chceme do hotelu Park View, řekl, že hotelů Park View je v Singapůru hodně a že chce adresu. Ukázali jsme mu tedy hotel zakroužkovaný na mapě. Trval však na svém, že chce adresu. Asi jezdí podle GPS, která chce adresu. Vyndali jsme tedy zase batohu z kufru a jeli vlakem. To jsme zvládli se čtyřmi batohy i po únavě z letadla celkem dobře a hotel bez bloudění našli. Dali jsme batohy do úschovy v hotelu a šli strávit čas do 14:00, kdy je check-in, do okolí hotelu. Došli jsme do arabské čtvrtě, což je podle průvodce jedno z kulturních dědictví Singapuru. Jsou to uličky mezi malými domky, všude obchůdky a restaurace a celé je to obklopené vysokými mrakodrapy. Přesně ve 14:00 jsme byli na recepci.
Dostali jsme naštěstí pokoj s výhledem do parku a ne do rušné ulice. Konečně jsme se vysprchovali a trochu odpočinuli po nočním přeletu. Plánovali jsme, co si všechno tady musíme prohlédnout. Sluníčko začalo svítit a udělalo se horko. Chodili jsme se zchlazovat do klimatizovaných nákupních center. V jednom jsme náhodou uviděli pokus o zápis do Guinesovy knihy rekordů. Stavěli největší figuru s nafouknutých balonků. Dílo právě po třech dnech dokončovali. Figura sedícího panďuláka zabrala celé atrium obchodního střediska. Potom jsme chvíli poseděli na nábřeží a dívali se na krásně osvětlený třímrakodrap s velkým bazénem na střeše a šli psát deník a spát.
Letěli jsme s přestupem v Brisbane v Austrálii. Když už jsme měli australské vizum (získané zdarma přes internet), tak jsme prošli pasovou kontrolou a vylezli ven před letiště. Byla noc a město svítilo v dálce. Prošli jsme se po cestičce mezi stromy, vyfotili se spolu samospouští, protože kdo ví, jestli sem ještě někdy zavítáme. Pak jsme se znova odbavili a šli se natáhnout na gauče, které tu mají pro čekající a které byly tak dlouho před odletem liduprázdné. V letadle jsme mněli pro sebe tři sedadla, z okénka byl pohled na obří motor Boeingu 777, ale stejně byla noc. Ráno nás přivítal Singapur oblačným počasím a teplem. Trochu jako v prádelně. Na letišti jsem zjistil, že na papírku s rezervací, který jsem si vytisknul, není adresa. V informacích jsme nafasovali mapky města a zeptali se na polohu hotelu Park View. Okamžitě nám ho zakroužkovala na mapě. Protože jsme ale měli čtyři batohy, rozhodli jsme se pro taxi.
Před letiště vždy je vpuštěn vždy jen jeden, když přijde zákazník. Na nás vyšlo nějaké přiblblo špatně mluvící anglicky a když jsme řekli, že chceme do hotelu Park View, řekl, že hotelů Park View je v Singapůru hodně a že chce adresu. Ukázali jsme mu tedy hotel zakroužkovaný na mapě. Trval však na svém, že chce adresu. Asi jezdí podle GPS, která chce adresu. Vyndali jsme tedy zase batohu z kufru a jeli vlakem. To jsme zvládli se čtyřmi batohy i po únavě z letadla celkem dobře a hotel bez bloudění našli. Dali jsme batohy do úschovy v hotelu a šli strávit čas do 14:00, kdy je check-in, do okolí hotelu. Došli jsme do arabské čtvrtě, což je podle průvodce jedno z kulturních dědictví Singapuru. Jsou to uličky mezi malými domky, všude obchůdky a restaurace a celé je to obklopené vysokými mrakodrapy. Přesně ve 14:00 jsme byli na recepci.
Dostali jsme naštěstí pokoj s výhledem do parku a ne do rušné ulice. Konečně jsme se vysprchovali a trochu odpočinuli po nočním přeletu. Plánovali jsme, co si všechno tady musíme prohlédnout. Sluníčko začalo svítit a udělalo se horko. Chodili jsme se zchlazovat do klimatizovaných nákupních center. V jednom jsme náhodou uviděli pokus o zápis do Guinesovy knihy rekordů. Stavěli největší figuru s nafouknutých balonků. Dílo právě po třech dnech dokončovali. Figura sedícího panďuláka zabrala celé atrium obchodního střediska. Potom jsme chvíli poseděli na nábřeží a dívali se na krásně osvětlený třímrakodrap s velkým bazénem na střeše a šli psát deník a spát.
Zdravíme do Singapuru a přejeme krásné narozeniny !!! Pavlína+Vítek+Vítek
OdpovědětVymazat