8.3. Stromy Kauri
Po snídani jsme vyjeli z kempu na parkoviště u pláže, tedy u Ninety Miles Beach. Pláž není dlouhá devadesát mil, ale „jen“ asi sedmdesát kilometrů. Ale i tak konce nedohlédneš. Trochu jsme bosí pochodili, očistili nohy od písku a vyrazili na jih. V Kohukohu jsme přijeli na trajekt těsně před dvanáctou hodinou, a tak jsme ani nezastavili a rovnou vjeli na loď, která nás převezla na druhý břeh velkého zálivu Hokianga Harbour. Tam jsme v infocentru nafasovali mapku Waipoua Forest, kde se nacházejí nejstarší a největší stromy na Zélandu. Udělali jsme ještě zastávku na vyhlídce na moře a Hokianga Harbour. Zjistili jsme, že tam po útesech nad mořem vede krásná cestička s nádherným výhledem. Začátek byl po nově upraveném chodníčku a dřevěných schodech dolu na břeh. Dále však cesta vedla prudce nahoru jenom uzoučkou pěšinkou, která se chvílemi ztrácela v trávě a v křoví.
Potom vedla po útesu a nám se tam hodně líbilo. Bylo ale už dost hodin, a proto jsme udělali čelem vzad a vrátili se k autu. Dojeli jsme na parkoviště ve Waipoua Forest a podle směrovek navštívili největší a nejstarší stromy Kauri. Škoda, že se nesmí až k nim a sáhnout si na ně. Při focení z dálky jejich obrovitost tak nevynikne. Ten nejstarší je 2000 let starý Tane Mahuta (Pán lesa) a má obvod kmene 16m. Jednu fotku se povedlo udělat tak, že já stojím na zábradlí vyhlídky a Ivanka mě fotí průhledem v lese. I když nejsem u stromu, ale asi deset metrů před ním, tak aspoň trochu vidět, že to není žádný chudinka. Další drobeček se jmenuje Matua Ngahere (Praotec lesa). Teď už jsme v kempu a přemýšlíme o tom, jak nám to tady uteklo, a že čtyři dny odevzdáváme auto.
Po snídani jsme vyjeli z kempu na parkoviště u pláže, tedy u Ninety Miles Beach. Pláž není dlouhá devadesát mil, ale „jen“ asi sedmdesát kilometrů. Ale i tak konce nedohlédneš. Trochu jsme bosí pochodili, očistili nohy od písku a vyrazili na jih. V Kohukohu jsme přijeli na trajekt těsně před dvanáctou hodinou, a tak jsme ani nezastavili a rovnou vjeli na loď, která nás převezla na druhý břeh velkého zálivu Hokianga Harbour. Tam jsme v infocentru nafasovali mapku Waipoua Forest, kde se nacházejí nejstarší a největší stromy na Zélandu. Udělali jsme ještě zastávku na vyhlídce na moře a Hokianga Harbour. Zjistili jsme, že tam po útesech nad mořem vede krásná cestička s nádherným výhledem. Začátek byl po nově upraveném chodníčku a dřevěných schodech dolu na břeh. Dále však cesta vedla prudce nahoru jenom uzoučkou pěšinkou, která se chvílemi ztrácela v trávě a v křoví.
Potom vedla po útesu a nám se tam hodně líbilo. Bylo ale už dost hodin, a proto jsme udělali čelem vzad a vrátili se k autu. Dojeli jsme na parkoviště ve Waipoua Forest a podle směrovek navštívili největší a nejstarší stromy Kauri. Škoda, že se nesmí až k nim a sáhnout si na ně. Při focení z dálky jejich obrovitost tak nevynikne. Ten nejstarší je 2000 let starý Tane Mahuta (Pán lesa) a má obvod kmene 16m. Jednu fotku se povedlo udělat tak, že já stojím na zábradlí vyhlídky a Ivanka mě fotí průhledem v lese. I když nejsem u stromu, ale asi deset metrů před ním, tak aspoň trochu vidět, že to není žádný chudinka. Další drobeček se jmenuje Matua Ngahere (Praotec lesa). Teď už jsme v kempu a přemýšlíme o tom, jak nám to tady uteklo, a že čtyři dny odevzdáváme auto.
Ahojte cestovatelé. To byl dobrý nápad zkrátit si cestu trajektem. Kolik kilometrů jste ušetřili a kolik trajekt stál? David
OdpovědětVymazat