Stanice metra do Palm Deira už známe téměř zpaměti. Palm Deira Palm Deira totiž nasedáme na náš Hop in Hop out autobus. Už jsem uměl arabsky „Dveře se zavírají“, ale už jsem to zase zapomněl. Po pár stanicích jsme přesedli z červeného okruhu na modrý okruh, který jede podél pobřeží. Poctivě vystupujeme na každé zastávce a prohlížíme pamětihodnosti. První je mešita, jediná v Dubaji, kam smí i nemuslimové, ale jen 10:00 a ne ve středu. Dnes je středa a my jsme tam byli asi v 11:00. Fotím tedy jen z venku. Další zastávka je Jumeriah Beach, piknikové a koupací místo. Dáváme si oběd a popojedeme na vyhlídku na Burj Al Arab, známý sedmihvězdičkový hotel ve tvaru plachetnice. 
Vyhlídka není nic moc, protože brání plot a slunce je zrovna z druhé strany. Nicméně fotím, když už jsme kvůli tomu vystoupili a čekali 20 minut na další autobus. Jedeme k tržišti Madinat Jumeirah. To je pěkné a je tu lepší výhled na Burj Al Arab. Je tady také hodně restaurací a vodních kanálů, po kterých se můžete svést na lodičce. Vypadá to jako malé Benátky. Ivanka mi tady koupila překvapení k narozeninám, které jsem si vybral u stánku Swatch. Vrátili jsme se ještě kousek zpátky k Burj Al Arab, a zkoušeli, jak blízko se dostaneme. Moc to bez zabukovaného posezení alespoň na kafíčko za 350 dubajských dirhamů na osobu nešlo. Jeli jsme tedy dál na ty umělé ostrovy ve tvaru palmy až k hotelu Atlantis.
Tam jsme prošli přízemí s mnoha krámy a butiky, vyfotili hotel zvenku, zjistili, že jít se dál nikam nedá, nasedli do dalšího autobusu a odjeli ke zlatému hřebu dne. Kdo mne zná, tak ví, že, pokud je v nějakém městě nějaká věž, že musím nahoru. A v tomhle městě je jako náhodou nejvyšší věž na světě: 828 vysoký Burj Khalifa. To jsme si nechali jako třešničku nakonec. Bohužel až nahoru na vrchol to nejde, ale i tak bylo zajímavé, dívat se na okolní mrakodrapy jako z letadla. Byli jsme tam až do tmy, abychom si vychutnali osvětlené město. Bylo tam dost plno a všude samá ruština. Byl jich tam zrovna celý zájezd, možná hned dva autobusy. Pod mrakodrapem je obrovská „Křižíkova fontána“, srovnatelná jen s tou v Las Vegas. Produkce je každou půlhodinu. Filmoval jsem jí nejdříve seshora z věže a potom i zdola.
Není sice barevná, ale pohyby jsou nádherně sladěné s hudbou. Byla to skutečně pěkná závěrečná tečka celého našeho výletu do světa. Do hotelu jsme se vrátili vyčerpaní s nohama o 5cm kratšíma.
Žádné komentáře:
Okomentovat