24.3. Singapur, den druhý

Zase tu máme dvojčíslo deníku, takže číst nejprve 23.3.

Trochu jsme si po včerejším pozdním návratu přispali a po snídani vyrazili metrem do japonské a čínské zahrady. Japonská zahrada byla trochu zklamání. Ve Francii jsme u jedné bambuserie viděli hezčí. Čínská zahrada měla alespoň sedmipatrovou pagodu, na kterou se může vylézt, což jsme samozřejmě učinili. Seshora jsme viděli na jezeře závody dračích lodí a tak jsme zase pospíchali dolů, abychom je nezmeškali, než bude po všem. Z blízka se však ukázalo, že to je jen atrakce pro soutěživé turisty, kteří si zaplatili, aby si zazávodili. Také nás lákali za 5 dolarů podívat se na živé želvy. Vysvětlil jsem jim, že jsme právě nedávno plaval v moři. Jeli jsme zase metrem.

Tentokrát do Chinatownu. Je to několik uliček čínských domečků s krámky a restauracemi a velká pěkná pagoda Buddha Tooth Relic. Budhův zub jsme tam ale neobjevili. Uličkami jsme došli až k Thian Hock Keng Temple, ale to bylo celé v lešení a zavřené. Došli jsme pěšky až na nábřeží k soše Merliona, půl lva a půl ryby, chrlící vodu. Přes most jsme došli do nákupního střediska Esplanade na oběd do mekáče, protože Ivanka po své střevní příhodě nemá chuť na žádné asijské jídlo. Chvíli jsme poslouchali na nábřeží nácvik jedné zpěvačky na večerní vystoupení. Skočil jsme Ivance a sobě pro zmrzlinu, ale v tom horku se mi cestou dost rozpustila. Došli jsme k hotelu Sky Park, vystáli frontu a vyjeli nahoru.

To je ten trojvěžový mrakodrap a bazénem na střeše, co vypadá zespoda jako loď. Je odtud pěkný výhled na město. Bohužel bylo trochu v oparu, viditelnost nebyla úplně nejlepší. Lístek platil i do Art Science Muzeum, kde byla výstava Andy Varhola, kterého ani moc nemusíme, ale v podzemí muzea je výstava u příležitosti 100 let od potopení Titaniku. A ta je moc hezky udělaná. Bohužel se tam nesmí fotit. Ale mají to pěkně vymyšlené. Dostali jsme každý vyplněný palubní lístek se jménem a třídou, kterou se dotyčný plavil. Měli tak velký model Titaniku, spoustu předmětů, které byly vyloveny, pouštěli filmy o jeho stavbě. Potom tam byl jako bok Titaniku s nástupním můstkem, kterým jsme vešli dovnitř. Tam byla chodbička s dveřmi kajut druhé třídy, dále zařízení kabiny první třídy, restaurace, to  nádherné dřevěné schodiště, kde se ve filmu propadl strop.

 Vtipně byla pomocí zrcadel udělána palubní promenáda. Byl tam také velký kus ledu, aby si každý mohl zkusit, jak dlouho na něm udrží ruku. Byly v něm vytavené díry od prstů otužilých návštěvníků. Na konci byl seznam zachráněných a utonulých. Moje jméno bylo mezi utonulými a Ivanka byla zachráněna. Když jsme vylezli, už byla tma a na nábřeží hrál orchestr skladby jako od Glena Millera. Tak jsme poslouchali a čekali na to, až začne zase ta nádherná fontána. Po fontáně jsme se šli najíst a počkali si ještě na další představení fontány, protože jsme se jí nemohli nabažit. Do hotelu jsme se dostali až v půl dvanácté.