9.3. Lví skála

Včera jsem si myslel, že jsem naposledy tankoval, protože u Wikidů se fasuje i vrací auto s prázdnou nádrží. Dnes byl delší přesun k jihu, až na úroveň Aucklandu. Cestou jsme měli v plánu zastavit se v Parakai, kde mají bazénky s teplou minerální vodou. Bohužel cesta se klikatila a nedalo se jet rychle a zbývající kilometry neubývaly a čas přibýval. Zastavili jsme se v infocentru v Helensvile pro nějakou mapku okolí Lví skály, ale měli jen textový popis jak  se tam jede.

Na předpovědi počasí na zítřek se obě pracovnice neshodly, ale zažertovaly, že počasí určitě bude. V současné době bylo slunečno. Proto jsem po zkušenosti z Cap Regina rozhodl k Ivančině lítosti, že pojedeme dál. Cestou jsme zastavili na vyhlídce, ze které je vidět celý Auckland. Už jsme byli asi 8km od cíle, když se ručička benzínoměru rozhodla k náhlému skoku dolů a rozsvítilo se „hladové oko“. Za mnou byl jako obvykle vláček aut a já jsem nemohl zastavit, abych se podíval do GPS, jestli je v cíli benzínová pumpa. Když konečně bylo místečko u cesty k zastavení, zjistil jsem, že tam pumpa není.

Nemám zkušenost s naším Otesánkem, kolik ještě ujede s rozsvíceným  „hladovým okem“, protože jsem ho raději krmil vždy, když se benzín blížil k polovině.

 Proto jsem raději udělal čelem vzad a jel zpátky k nejbližší pumpě, což bylo sice jen asi 21km tam a 21km zpátky , ale samá zatáčka a ještě přes kopec, takže jsme si zajeli skoro hodinu. Zaparkovali jsme Otesánka v kempu a šli na Lví skálu. To je skála uprostřed zátoky a je z ní pěkný výhled. Po večeři jsme se šli na břeh podívat na západ slunce. Bylo to hezké, i když slunce zapadlo ne do moře, ale do mraků.